Dary přírody - Azeret Herbs

Celý život jsem byla zvyklá vzít věci silou. Teď se učím, že ne všechno se dá vyrvat ze země.

Na téhle fotce přesně vidím samu sebe.

Když něco překáželo, vzala jsem sekyru a šla do toho. Když bylo potřeba pracovat, pracovala jsem. Když bylo těžko, zatnula jsem zuby. Když tělo nemohlo, hlava mu řekla, že musí.

Dlouho mi to fungovalo.

V životě jsem zvládla hodně věcí právě silou. Nemoci, práci, stěhování, rozchody, nové začátky. Byla jsem zvyklá, že když budu dost tvrdá, nějak to prorazím.

Jenže dnes si čím dál víc uvědomuju, že některé věci se silou neotevřou.

Některé kořeny nejdou přeseknout.

Některé emoce nejdou vytlačit.

A některé bolesti nezmizí jen proto, že je člověk dlouho ignoruje.

Já sama jsem roky všechno držela hlavně v těle. V břiše, v bránici, v dechu. Po těžkých vztazích, po letech práce, po nemocích i po setkávání s lidmi, kteří ke mně přicházejí se svými příběhy a někdy by nejraději položili celou odpovědnost za své uzdravení do mých rukou.

Až poslední dobou opravdu chápu, že moje další cesta není o tom být ještě silnější.

Je o tom umět povolit.

Dýchat.

Cítit.

Pustit to, co už nemusím dál nést.

Dlouho jsem své tělo čistila, podporovala bylinami, řešila, co z něj potřebuje odejít. A teď mám pocit, že už nepotřebuju dál bojovat.

Potřebuju se do něj vrátit.

Proto cvičím, pracuju s dechem, medituju a učím se vnímat, co se ve mně děje, dřív než to zase přetlačím hlavou.

Možná je síla skvělá, když potřebujete přeseknout kořen pod karavanem.

Ale v životě je někdy mnohem větší síla v tom, že přestanete sekat.

Že si dovolíte na chvíli nic nelámat, nic neopravovat a nic nepřemáhat.

Jen být.

A věřit, že ne všechno musí odejít násilím.

Něco se uvolní teprve tehdy, když tomu přestaneme bránit.

Celý život jsem se učila vydržet. Teď se učím pouštět.

A možná je to zatím ta nejtěžší práce, jakou jsem kdy dělala.

Jste spíš člověk, který všechno tlačí silou, nebo už se také učíte někdy povolit?

👂 Bolest a zalehnutí ucha po koupání
„Někdy v uchu nezůstane jen voda. Zůstane tam prostředí, ve kterém se rozjede zánět.“

Po koupání má člověk pocit, že mu v uchu zůstala voda. Ucho svědí, tlačí, zalehne a postupně začne bolet. Typické bývá, že se bolest zhorší při zatažení za boltec nebo při zatlačení na chrupavku před zvukovodem. Někdy se přidá výtok, zarudnutí nebo horší sluch.

Nejčastěji jde o podráždění nebo zánět zevního zvukovodu, kterému se říká také plavecké ucho. Vlhko, horko a drobné poranění kůže uvnitř ucha vytvoří prostředí, ve kterém se snáz množí bakterie nebo plísně.

⸻

🔎 TČM pohled (zjednodušeně)
• Vlhké horko v oblasti ucha → tlak, zalehnutí, bolest, svědění, zarudnutí nebo výtok.
• Horko stoupá vzhůru → ucho pálí, je citlivé a bolest může být ostřejší.
• Oslabená obranná Qi → tělo reaguje citlivěji a potíže se po koupání snadněji opakují.
• Když se přidá hlen a vlhko → ucho bývá zalehlé, těžké a člověk hůř slyší.
• Jazyk může být při horku zarudlejší, při vlhku nateklejší a s lepkavějším povlakem.

⸻

💡 Jak ulevit (jemně a prakticky)
• Po koupání nakloň hlavu na stranu a nech vodu přirozeně vytéct.
• Vnější část ucha jemně osušíš ručníkem, ale dovnitř nic nestrkej.
• Nepoužívej vatové tyčinky, sponky ani prsty — snadno poraní kůži a zatlačí maz i vodu hlouběji.
• Pokud se ti to opakuje, pomohou při koupání špunty do uší nebo plavecká čepice.
• Do bolavého ucha nekapej tinktury, esenciální oleje ani domácí směsi, pokud nevíš, v jakém stavu je bubínek.
• Silnější bolest, výtok, horečka, otok kolem ucha nebo zhoršení sluchu patří k lékaři.

⸻

🌿 Bylinky z našeho e-shopu
• Tinnistop – vnitřní bylinná podpora ušní osy, když se přidává zalehnutí, tlak nebo citlivost uší.
• Lichořeřišnicová směs LIK+ – podpůrná péče tam, kde se tělo potřebuje lépe vyrovnat s vnější zátěží.
• Tymiánová směs TK+ – když je potřeba podpořit přirozenou obranyschopnost organismu.
• Reishi extrakt – když se opakované potíže pojí s celkovým oslabením a pomalejší regenerací.

Byliny zde beru jako podporu organismu. Při rozjetém zánětu zvukovodu bývají často potřeba léčivé ušní kapky, které určí lékař podle nálezu.

⸻

🧭 Na míru podle jazyka
U někoho převládá hlavně vlhké horko, u jiného spíš hlen, oslabená obranná Qi nebo celkové vyčerpání. Podle jazyka lze lépe rozlišit, proč se ušní potíže po vodě opakují a jak tělo podpořit dlouhodobě.

👉 Diagnostika dle TČM
https://www.bylinkybrno.cz/diagnostika-dle-tcm/

Často se lidé se bojí vzít do ruky ještěrku. Já jí ten den vytahovala klíšťata. ❤️🦎

Možná to zní zvláštně.

Ale vždycky jsem měla pocit, že příroda pozná, když jí člověk nechce ublížit.

Kdysi jsem bydlela doslova u lesa. Hodiny jsem se toulala venku, fotila bylinky, zvířata a všechno, co mě cestou potkalo. Právě tam vznikala spousta fotek, které jste ode mě v minulých letech vídali.

Jednou jsem našla tuhle malou ještěrku. Byla doslova obsypaná klíšťaty.

Postupně jsem jí je všechna opatrně odstranila.

A pak přišlo něco, na co nikdy nezapomenu.

Místo aby okamžitě utekla, ještě chvíli zůstala koukat. Jako by se podívala se na mě, poděkovala … a teprve potom pomalu odběhla.

Možná si někdo řekne, že si to jenom namlouvám.

Já si ale dodnes myslím, že to bylo její malé poděkování.

Po rozchodu jsem se přestěhovala do Brna a přiznávám, že mi ten každodenní kontakt s přírodou hodně chyběl. Proto je poslední dobou na mém profilu víc grafiky než vlastních fotek z lesa.

Ale už brzy se to změní.

Stěhuji se zpátky blíž přírodě a těším se, že se zase budu toulat po lesích, fotit bylinky, zvířata i všechny ty malé okamžiky, které se nedají naplánovat.

Protože právě tam se cítím nejvíc doma.

A co vy? Zažili jste někdy okamžik, kdy jste měli pocit, že vám nějaké zvíře důvěřovalo víc, než byste čekali? 🌿

Některé sny je těžké pustit. Ale někdy je láska právě v tom, že je pustíme.

Tohle je Anabelka, moje bengálská kočička.

Když jsem si ji pořídila, byla jsem doma vážně nemocná s dýcháním a trávily jsme spolu skoro všechen čas. Právě tehdy se na mě velmi silně navázala. Zatímco já jsem se snažila dostat zpátky na nohy, ona byla pořád vedle mě.

Původně jsem s ní měla chovatelské plány. Dokonce mám založenou chovatelskou stanici, která ale nakonec nikdy nezačala skutečně fungovat.

Jenže Anabelčina cesta nebyla jednoduchá.

Nemohla zabřeznout, absolvovala různá vyšetření, genetické testy i kontroly bakterií a infekcí. Byla dokonce celý měsíc u kocourka, odloučená ode mě, což pro ni bylo velmi těžké. Přesto nezabřezla.

Nakonec se jí narodilo jediné koťátko.

Neměla ale mléko, takže jsme ho dlouhé týdny krmili ručně. Snažili jsme se ze všech sil, jenže koťátko neprospívalo a nakonec zemřelo na běžnou infekci, kterou jeho malé tělo bez dostatečných protilátek nezvládlo.

Bylo to strašně těžké.

Po všech vyšetřeních, starostech, naději i penězích, které jsme do toho vložili, jsem se rozhodla Anabelku vykastrovat.

Ne proto, že bych svůj sen vzdala snadno.

Ale protože jsem pochopila, že její zdraví, klid a bezpečí jsou důležitější než moje představa o tom, jak měl její život vypadat.

A možná právě tehdy se z kočky, se kterou jsem měla chovatelské plány, stala prostě moje Anabelka.

Po rozchodu zůstala se mnou. Jezdila se mnou i na víkendy k nové přítelkyni, zvykala si na změny a v období, kdy se mi znovu rozpadla část života, mi byla obrovskou oporou.

Někdy máme pocit, že když něco nevyjde podle plánu, je to neúspěch.

Ale možná jen život věděl, že ta bytost nemá být součástí našeho projektu.

Má být součástí našeho srdce.

Anabelka mi připomíná, že láska není o tom, co od někoho získáme.

Je o tom, že dokážeme změnit své plány, když pochopíme, že ten druhý potřebuje něco jiného.

A že někdy nás nejvíc zachrání právě ti, o kterých jsme si původně mysleli, že zachraňujeme my. ❤️

Museli jste někdy pustit svůj sen, protože jste pochopili, že láska vede jinou cestou?

Možná je čas přestat se trochu schovávat… 😊

Někteří z vás tuhle stránku sledují už několik let.

Možná si pamatujete její úplné začátky, kdy jsem fotila hlavně bylinky, povídala o jejich využití a ukazovala, co všechno se z nich dá vytvořit. Sama jsem se před kamerou příliš neukazovala. Bylo pro mě mnohem jednodušší schovat se za rostliny, produkty a všechny informace, které jsem vám chtěla předat.

A vlastně jsem tak trochu schovaná byla vždycky.

Přitom za touto stránkou není jen terapeutka, bylinkářka nebo člověk, který vám povídá o tradiční čínské medicíně.

Je za ní žena, která má doma kočky a většinou se její život stejně točí hlavně kolem nich. 😄
Žena, která miluje lesy, houby, skály, dlouhé výlety a chvíle, kdy může na chvíli vypnout hlavu.
Člověk, který si prošel docela složitou cestou, několikrát začínal znovu a stále se učí, jak se vracet sám k sobě.

Vaše reakce mi ale ukazují, že vás nezajímají jen bylinky a odborné informace. Často se vám líbí právě obyčejné fotografie, moje kočky, výlety i malé střípky ze života.

A tak jsem si řekla, že se tu před vámi možná přestanu tolik schovávat.

Postupně vám ukážu víc ze své cesty. Jak jsem se dostala k bylinám a čínské medicíně, co všechno tomu předcházelo, jak vznikla tahle stránka i obchod, ale také trochu přírody, výletů, kočičích příhod a normálního života za tím vším.

Protože možná není důležité jen to, co člověk předává.

Někdy je dobré poznat i to, kdo za tím stojí. 🍀

Co byste o mně chtěli vědět jako první?
O mé cestě k bylinám? O tom, jak vznikl obchod? O kočkách? O mé nemoci? Nebo o něčem úplně jiném?

Napište mi to do komentářů. ❤️