Symbivita.cz

Konzultace a přednášky

Dráha mé lékařské praxe začala studiem oboru všeobecného lékařství, životní situace mně však nastavila výhybku ke změně směru a dovedla mě k atestaci z pediatrie. Praxi jsem absolvoval v nemocnici na dětském oddělení a pak na obvodě coby praktický lékař pro děti a dorost, a navíc jsem se naučil dívat na člověka jako na celek a má praxe se orientovala na celostní medicínu. Získal jsem tedy v těchto oborech 30letou praxi a dnes, když jsem přešel do důchodového věku, se věnuji čistě výdobytkům svého poznání - věnuji se pouze konzultační a přednáškové aktivitě. I když říkám „pouze“, jde ve skutečnosti o jádro mé profese. Nejde při ní o léčení či předpis léků, nepotřebuji k tomu ordinaci a pojišťovny.

Různé chybné postoje k řešení své nemoci
Celá historie medicíny jasně ukázala, že nemoc je následek počínání člověka. Každý člověk byl přitom, když se u něj tvořila nemoc, a je to jedině on, kdo musí být také u toho, když se má vyléčit. Není to o tom, že si svou nemoc léčí, když pravidelně navštěvuje lékaře a užívá předepsané léky; časem totiž zjistí, že nedochází k vyléčení, nýbrž jen o udržování nemoci v tzv. přijatelném stavu. Týká se to každého člověka, není snad nikdo, koho by netrápil nějaký „osten“ v těle. Někdo jej přehlíží či ignoruje, jinému vyhovuje ona udržovací terapie, ale najde se i odvážlivec se snahou svůj problém řešit od základu a sám se pustí do změny svého života a způsobu léčení, naordinuje si nějakou dietu, zvýší pohybovou aktivitu a snaží se vyhýbat stresům, přesně tak, jak se popisuje v příručkách o prevenci. Jenže ouvej, výsledek se nedostavuje. Proč asi? Nemoc pokračuje dále a dříve nebo později se onen odvážlivec vrací k symptomatické léčbě. Je to pohodlnější a stejně ´na něco musí umřít´.
Tak tyto situace jsou předmětem mé přednáškové a konzultační aktivity. Zde se otevírají dveře pro rozbor situace, po rozboru všech dostupných informací se objeví faktory, které u nemocného působily a stále působí, faktory, které přitápějí pod kotlem nemoci. Faktory, o kterých pacient často ani netuší, že existují, protože mu nikdo nevysvětlil mechanismus jeho nemoci a vlastně ani nepojmenoval skutečnou podstatu = příčinu nemoci. A když není odstraněna tato příčina, nelze očekávat úspěch při léčení.
Pro ty, kteří chtějí svou situaci řešit, jsou připraveny poradny
https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/privatni a
https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/osobni.
A zájemce o přednášky najde jejich program v rubrice „Pořádané akce“
https://www.symbivita.cz/seminare/.
S podzimem a zimou roku 2026 připravuji sérii tzv. autorských čtení z mé třetí knihy: „Duchovní kapitál“. Podává pohled na nemocného člověka, který se léčí, ale není vyléčen. Proč tomu tak je?

MUDr. Pavel Šácha

Co se stane, když není rovnováha makroživin?
Pokud je krátkodobě omezena jedna složka makroživin, čímž jsou míněny tuky, cukry a bílkoviny, dokáže metabolický koloběh vyrovnávat chybějící makroživinu tím, že ji vytváří z jiné makroživiny, sáhne na rezervy, nebo si bere potřebnou chybějící složku z jiného systému.
Dlouhodobé narušení rovnováhy mezi makroživinami může navodit zdravotní potíže, jako je únava, ztráta svalové hmoty; např. když je nedostatek bílkovin, bere si tělo aminokyseliny ze svalů, dotyčný má neustálý hlad a začne přijímat víc cukrů a tuků. To vede k ukládání podkožního tuku a nadbytečný cukr - glukóza se mění na tuk. Nadbytek nasycených tuků zvyšuje LDL cholesterol (ten „špatný“)…
Někteří lidé vědomě ze svého jídelníčku vyřazují veškeré potraviny živočišného původu, hlavně se „bojí“ tuků. Mívají k tomu různé pohnutky a drží nízkotučné diety. Jenže tuky jsou klíčové pro tvorbu hormonů testosteronu a estrogenu, takže se jejich dieta může podepisovat na hormonálním chaosu: Tuky jsou potřebné pro vitaminy A, D, E, K, protože ty jsou právě v tucích rozpustné. Pak mají tito lidé deficit uvedených vitaminů.
Vrátím se k bílkovinám. Rozlišujeme tzv. esenciální a neesenciální bílkoviny. Ty první jsou nezbytné, protože si je tělo nedovede samo vyrábět nebo si jej vyrábí v nedostatečném množství, a proto musejí být dodávány stravou. Ty druhé je tělo schopno vytvořit si z jiných aminokyselin obsažených v potravě.
Potraviny obsahující živočišné bílkoviny mají dostatečné množství všech esenciálních aminokyselin. V bílkovinách rostlinného původu jsou přítomny jen v nedostatečném množství.
Aminokyseliny jsou základními stavebními kameny pro tvorbu tělních bílkovin (svaloviny, kůže, nehtů, vlasů), pro enzymy a řadu dalších struktur. Aby systém dobře fungoval, je třeba, aby jejich množství bylo ve vyrovnaném poměru. Je-li některá z aminokyselin v nedostatku, její menší množství omezuje fungování celého systému. Stačí, aby jen jedna z nich byla obsažena ve sníženém množství, a může se dostavit problém.
Tělo potřebuje pro správné fungování všechny tři složky v optimálním poměru. Ona dietní chyba způsobená snížením jedné složky může být u někoho vědomá, jak jsem uvedl výše, ale jsou lidé, kteří si ji často neuvědomují: Stravujete se podle tradičních zvyků, jste závislí na kupování potravin ze supermarketů, reagujete pod vlivem všude přítomných reklam a v těle pak dochází k postupnému rozvoji nerovnováhy.
Pokud si vztáhnete tuto nerovnováhu na poměr omega-6 a omega-3 esenciálních mastných kyselin (MK), vidíte najednou, že „nevědomky“ si příjmem potravin s nadbytkem omega-6 (MK) způsobujete, že omega-3 MK se stává tou chybějící složkou a je přítomna situace se všemi důsledky porušené rovnováhy v těle. V tomto směru jsou statistiky neúprosné a ukazují nám, že 95 % obyvatel má převahu omega-6 MK a totální nedostatek omega-3 MK. Těmto negativním statistikám odpovídají narůstající počty kardiovaskulárních chorob, chronických zánětlivých nemocí, alergií, metabolických poruch, psychických potíží a změn v chování naší společnosti.
A to je také odpověď na úvodní otázku: „Co se stane, když není rovnováha makroživin?“
Pokud se staráte o to, aby byla vaše strava pestrá a vyvážená, nedáváte tím příležitost, aby se uplatnily výše popsané neduhy.

MUDr. P. Šácha
Konzultace o této problematice je možná prostřednictvím systému našich poraden:
https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/.

Jak střevo komunikuje s celým tělem
Poslední dobou různé vědecké týmy mapují mikroby žijící ve střevu pomocí dekódování signálů. Můžeme si to představit tak, že dekódují jazyk pro dorozumívání střeva s celým tělem.
Vnější svět se převádí do signálů, které usměrňují náš vnitřní svět, naši fyziologii, náladu, energii a odolnost. Střevo je komunikační centrum.
Každá bakterie je schopna vylučovat signály, každá buňka je vlastně malá farmaceutická továrna. Používá signální molekuly - látky schopné přenášet signál. Buněčnou signalizaci zabezpečuje dostatečná hladina omega-3 (EPA), která patří mezi eikosanoidy.
Předpokladem pro komunikaci je vyrovnaný mikrobiom ve střevě. Lidský mikrobiom a jeho genetická výbava mikroorganismů mají vliv na mnohé pochody v těle. Existuje vzájemná propojenost a mozek je informován o tom, co se v těle děje. Tyto procesy neovlivňujete svou vůlí přes mozkovou kůru, ale lze předpokládat, že reagujete i podle toho, jaké je složení vašich bakterií ve střevě.
Mikrobiom byl původně definován jako soubor genů mikroorganismů. Později se objevil termín „mikrobiota“, který popisuje soubor všech mikroorganismů. Jde o plísně, viry, bakterie, které žijí na našem těle a v našem těle - na kůži, v uších, v plicích, v pohlavních orgánech, v trávicí soustavě a zejména v tlustém střevě. Naše mikrobiota je pro každého z nás specifická stejně jako otisk ruky.
Dříve se myslelo, že uvnitř nás žije jen několik desítek druhů bakterií, ale s poznáním metody genetického sekvenování se zjistilo, že uvnitř nás je až 35.000 druhů bakterií. (Metoda umožňuje popsat pořadí nukleotidů v určitém úseku DNA.)
Ekosystém střeva představuje asi 3 % hmotnosti člověka. Povrch tenkého střeva je pokryt klky – miniaturními výběžky, jež umožňují zvětšení vnitřního povrchu a usnadňují tak vstřebávání. Tenké střevo člověka je asi 3–5 metrů dlouhé a 3–3,5 cm široké. Má plochu až 300 m2 (tenisové hřiště pro čtyřhru má 260 m2).

Bakterie mluví k našemu tělu
Tyto bakterie nepomáhají pouze se zpracováním živin, ale také k našemu tělu mluví, a to díky chemickým procesům a díky molekulám, které vznikají při trávení. Tyto molekuly se nazývají metabolity a jejich schopností je, že se mohou dostat do cévního systému a mohou tak ovlivňovat další signály těla. Když se tyto signály změní, pak to vlastně může ovlivnit celý uvedený systém. Metabolity nám ukazují, jak s námi mikrobiom komunikuje. Jsou jazykem střev, a když se tento jazyk změní, ovlivní to chování celého systému.
Nejlépe to můžeme pozorovat přes metabolismus tryptofanu. Je to esenciální aminokyselina, kterou je nutno přijímat ze stravy. Další postup závisí na systému, jak na tryptofan reaguje. Můžete si představit tryptofan (TRP), jak stojí na křižovatce a před sebou má tři různé cesty, jimiž se může vydat.
- První cestě říkáme cesta kynureninová a je nejčastější, protože se týká 90-95 % metabolismu TRP. Je základní, protože tím získáváme pro buňky energii. Podporuje biosyntézu nukleových kyselin NAD +. Ale zároveň to ukazuje, jak tělo reaguje na stres, protože je velice citlivá na signály stresu.
- Druhá cesta je menší, tam putuje 1-2 % tryptofanu. Pomáhá nám s regulací spánku a bdění a také souvisí se střevní signalizací.
- Třetí cesta nás vlastně zajímá nejvíc, jestliže mluvíme o zdraví ve smyslu zdraví střev, a to je mikrobiální indolová cesta. Zde se TRP přeměňuje na deriváty indolu. Je jich více druhů, ale ta nejdůležitější je kyselina indol-3-propionová (IPA). Odráží vzájemnou mikrobiální metabolickou reakci mezi hostitelem a mikrobiomem.
Když jste ve stresu (a tím pádem celý systém je ve stresu), více tryptofanu proudí do kynureninu. Když jste v pohodě a váš systém je v rovnováze, tryptofan proudí více do indolu, jako je IPA. Nemůžete změnit tu křižovatku, ale můžete ovlivnit, kterou cestou se TRP vydá. Strava a životní styl může ovlivnit cestu indolovou a naopak stres a jiné zátěže rozhodují o tom, že se TRP vydá kynureninovou cestou.

IPA - kyselina indol-3-propionová
je produkována střevními specifickými bakteriemi, a to pouze za vhodných podmínek. Vyžaduje mikrobiální komunitu, potřebuje k tomu stravu obsahující tryptofan a vzájemně spolupracující metabolické procesy. Pak podporuje epiteliální strukturu střevní bariéry a její udržení. Totiž přes sliznice vstupují do těla také patogeny, které jsou nositeli různých infekcí. Střevní mikrobiom tvoří mikrobiální bariéru. Když se na sliznicích správně vytvoří mikrobiom, ten pak znemožní přímý vliv patogenních zárodků. Jsou to především bifidobakterie a laktobacily, kdo podpoří slizniční obranné procesy. Pokud je tato mikrobiální bariéra nedostatečná, mohou patogeny (např. alergeny) bez překážky proniknout do sliznice a do vrstev pod sliznicí. Imunita na ně reaguje přehnanou reakcí a může to vést k rozvoji zánětlivého onemocnění střeva, jako je Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida. Společným jmenovatelem je tedy zvýšená střevní propustnost, která může nastartovat migrény, záněty kloubů, chronické záněty s poškozením mnohých tělních orgánů včetně duševních schopností vnímat okolní svět. Přítomnost IPA v našem krevním oběhu není náhodná. Stará se o rovnováhu mezi signály imunitního systému. Podporuje toleranci bez potlačování nezbytných reakcí. IPA funguje jako „chytrý modulátor“, který ladí imunitní systém. IPA upevňuje těsné spoje mezi buňkami epitelu, uzavírá střevní propustnost, a tím brání pronikání bakterií a toxinů do krevního oběhu, čímž odstraňuje samotný spouštěč nevhodné imunitní reakce.
IPA prokázala antioxidační vlastnosti, které chrání buňky před oxidačním stresem.
IPA není jen tak nějaká molekula, říká nám, jak efektivně funguje střevní ekosystém. Nižší hladiny naznačují, že podmínky pro mikrobiální přeměnu nejsou dobré. Mít v pořádku imunitní systém je základ pro dobré zdraví.

Složení střevní mikroflóry je dynamické
Platí zásada, že mikrobiom je MULTIKMENOVÝ a má být v symbióze. A proto je třeba odstranit působení škodlivých faktorů. Každý z nás víme, co jsou to škodlivé faktory. Dodávat pravidelně výživu prospěšným bakteriím a podpořit tak jejich růst (a to přímo stravou, nikoli např. jen probiotiky), podpořit růst prospěšných bakterií specifickou vlákninou či bylinnými extrakty.
Máme zde poznatek, že výživa je to hlavní, co ovlivňuje náš systém. A je to hlavně vláknina! Souvisí s tuky a polyfenoly, které přijímáme.
Souvisí se spánkem, se stresem a s celkovou fyzickou aktivitou.
Pokud je vlákniny málo, je mikrobiální výživa omezená, klesá fermentační aktivita, snižuje se dostupnost tryptofanu pro mikroby a klesá produkce metabolitů indolu (IPA). Když máme dostatečný příjem vláknin, fermentace v tlustém střevě se zvyšuje. Mikrobiom je aktivní a produkuje mastné kyseliny s krátkým řetězcem - butyrát (SCFA). Může se tvořit více metabolitů indolu (IPA). Nesledujeme jen jednu živinu, ale celý koordinovaný stravovací systém, který formuje mikrobiální činnost, a tím jeho produkci metabolitů.

Zdroje vlákniny
Je potřeba jíst pravidelně potraviny bohaté na vlákniny, tj. zeleninu, ovoce, luštěniny a ořechy. Z významných zdrojů vlákniny lze jmenovat fazole, hrách, čočku, maliny, ostružiny, jablka, hrušky, dýni, ovesné vločky, kukuřici, pohanku, otruby, brokolici, bílou ředkev, špenát, kapustu, hnědou rýži, cizrnu, mandle, avokádo, lněná semínka, papáju a artyčok. Třeba sušené ovoce s dostatkem vlákniny - fíky, meruňky a švestky - se právem doporučuje konzumovat při zácpě. Naopak ani trochu vlákniny nezískáte ze živočišných zdrojů: masa, vajec, mléčných výrobků. Vlákniny obsahují i mnoho dalších živin včetně vitaminů, minerálů a jiných fytochemikálií.
Možná jsem zde použil vysvětlení, které je moc medicínské. Takže to na závěr zjednoduším. Když je mikrobiální produkce indolu vyšší, zlepšuje nám to funkci epiteliální bariéry. Je lepší koordinace signálů mezi střevem a celým tělem. Celkový systém je stabilní.
Více vlákniny = lepší spánek, více síly pro pohyb.
Pokud je mikrobiální produkce indolu snížena (ukazuje nám to nižší hladiny metabolitů indolu), vidíme větší odklon tryptofanu, který se mění kynureninovou cestou.
Málo vlákniny = únava, deprese.
Přednáška a beseda na uvedené téma bude vždy včas inzerována v rubrice „Pořádané akce.“ https://www.symbivita.cz/seminare/. K dispozici je také individuálně přizpůsobená speciální internetová poradna https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/privatni.

MUDr. P. Šácha

Krátká informace versus delší přednáška

Dnešní technika nabízí velké množství informací a musejí být snadno dostupné, vždyť poptávka je „minutová“...
Jeli jsme autem, a aby čas ubíhal, povídal jsem příběh, popisoval zajímavou událost, která mne zaujala. Jedna spolucestovatelka měla v ruce chytrý mobil a během vyprávění si téměř okamžitě vygooglila fotky, které vyprávěnou událost dokumentovaly, jmenoval jsem člověka z příběhu a ona hned ukázala jeho fotku, popisoval jsem odhadovanou vzdálenost, o kterou v příběhu šlo, a ona hned vstoupila do příběhu informací, že to bylo přesně 220 km. Tedy rychle, přesně a konkrétně.
Dnešní generace nechce slyšet dlouhé vysvětlování, naopak chce, aby zpráva trvala maximálně minutu, používají se krátká videa reel (výdobytek TikToku, později to přijal Instagram i Facebook). Krátké video musí získat pozornost diváka během prvních několika sekund. Když je to delší než minutu, již to není pro sledovatele zajímavé.
Setkáte se s autorem detektivního příběhu a řeknete mu, já nechci číst celou knihu, prosím řekněte mi, kdo je pachatelem. Tak jsem si připadal, když jsem se snažil avizovat svou chystanou přednášku, podle mého názoru s velmi zajímavými a novými informacemi, jež mohou přinést poučení, co lze udělat, jak může člověk bojovat se svou nemocí.
Jedna posluchačka mi však hned v úvodu vzala vítr z plachet dotazem: A můžete ve zkratce vyjmenovat, co mohu udělat, abych neseděla hodinu na přednášce?
To je fenomén, se kterým se učíme žít, a musíme se na něj adaptovat. Pokud je však informace vytržena z kontextu, nepřinese moc užitku, ba naopak, vede spíš ke zmatku. A pokud je člověk informován pouze ve stylu krátkého reel videa a pokud si myslí, že tu informaci pochopil, a pokud se pak setká s realitou a měl by umět použít onu krátce přijatou vědomost, ukáže se, že neví, co má vlastně dělat.
Nyní připravuji celou sérii přednášek, které směrují pozornost na fungování hormonálního systému ženy.
Ženské tělo funguje v pravidelně se opakujících biologických cyklech, ale zároveň prochází dlouhodobými životními fázemi, jež zásadně mění jeho fungování. Aby se v tom žena vyznala, nemůže jí stačit reel. Ať už se problematika týká mladé dívky v začátcích její menstruace nebo později zralé ženy v reprodukčním věku či ženy v perimenopauze. Mají jedinou jistotu, že nemají žádnou jistotu, obvykle je v tom veliký chaos.
Nelze se spolehnout na jednorázový test hladiny hormonů, protože jejich hladiny jsou proměnlivé a dynamické.
Pokud použiji moderní terminologii, pak tělo je v úzkém vztahu s činností mozku, „posílá SMS“ a chce odpovědi. Jde o neustálou komunikaci.
O tom jsou připravované přednášky, které určitě nejsou krátké, a počítají při nich s besedou, s otázkami a odpověďmi.
Přednáška a beseda bude vždy včas inzerována v rubrice „Pořádané akce“: https://www.symbivita.cz/seminare/. K dispozici je individuálně přizpůsobená speciální internetová poradna https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/privatni.

MUDr. P. Šácha

Duchovní kapitál - Knihy Kniha Duchovní kapitál představuje další pokračování z cyklu knih Celostní medicína a Rovnováha života. MUDr. Pavel Šácha podává pohled na nemocného člověka, který se léčí, ale není vyléčen. Proč tomu tak je? Ve hře je mnoho faktorů, které se podílely a často stále p...

Pojďme pojmenovat příčiny nemocí

Nedávno jsem se účastnil diskuse lékařského kolektivu na téma léčení podle příčiny. Byli přítomni lékaři z terénu, praktiční lékaři a většina byla z klinického prostředí, specialisti chirurgové, internisti. Rozhovor se ukázal být velmi žhavý a byl místy provázen emocemi, objevil se i hněv. Každý viděl téma ze svého úhlu pohledu, byly jmenovány různé objektivní pohledy od postoje pacientů k nemoci, nezájmu o prevenci, přes možnosti vyšetřování, nedostatek času na pacienta, přes ekonomické problémy, přes pojišťovny a nejvíce nespokojenosti se týkalo politiky, střídání ministrů a končilo to konstatováním, že úroveň tolik proslulé české medicíny vlastně klesá i navzdory dobré technické vybavenosti.
Všichni souhlasili s tím, že základy kterékoliv medicíny jsou položeny na tom, zda se dokáže pojmenovat příčina nemoci.
Pokud je známa příčina, léčba je specifická a přinese vyléčení. Pokud příčina není pojmenována, zůstává léčba symptomatická, reaguje jen na následky, na projevy nemoci, s cílem vzniklý projev utlumit, pacientovi ulehčit.
Ukázalo se, že např. chirurgové, operatéři se k této otázce vyjadřovali nejméně. Pro ně je směrodatný fakt, že mají na operačním stole pacienta závislého na jejich operačním výkonu. Ten pacient má diagnózu jasně stanovenou, např. akutní zánět slepého střeva, cystu, nádor nebo stav po úrazu, komplikovanou zlomeninu atd. Jako na běžícím páse řeší jednu operaci za druhou, prioritní je, aby se pacientovi ulevilo, aby se mu zachránil život, aby dostal šanci se znovu vrátit k normálnímu životu. K otázce prevence se dostávají až potom, z jejich úhlu pohledu s malým efektem.
Debata se hodně dotýkala praktických lékařů, vlastně je to jejich denní „chléb“. Jsou si vědomi, že k nim přichází pacient s příznakem, který je následkem, a ten se snaží řešit.
Mají k dispozici moderní techniku, buď přímo v ordinaci, nebo mohou využít vyšetřovací techniku na klinice, pomocí které lze perfektně popsat nemoc. Laboratorní výsledky představí lékaři obraz biochemických, hormonálních, imunitních reakcí, složení krve, tekutin… Zobrazovací technika přesně popíše anatomickou strukturu orgánu, tělních dutin apod. Na základě těchto nálezů je stanovena diagnóza a podle toho je stanovena léčba. Že zjištěné závěry ukazují pouze následky a vlastně neurčují skutečnou příčinu? To je jasné, ale lékař v první linii má před sebou nemoc, kterou musí řešit. A není zde prostor pro hledání skutečné příčiny, která se hodně týká životního stylu pacienta, jeho stravování, kouření, nedostatečného odpočinku apod. Ví se jasně, že vysokým procentem se na nemoci podílí psychosomatika, chabá víra a duchovní prázdnota. Takže v rámci prevence dostane pacient do ruky letáček, v čekárně si může listovat v hromadě propagačních materiálů, na stěnách vidí plakáty, někde mají video, které ve smyčce nabádá k prevenci.
Na osobní rozbor s cílem probírat ony aspekty příčin není reálný čas. Jak ze strany lékaře, tak ani ze strany samotného pacienta. Jeden kolega byl roztrpčen na tím, že se pokoušel organizovat osvětové přednášky a zvát na ně své pacienty, a když viděl nezájem a přednáškový sálek poloprázdný, ukončil svou snahu, pokrčil rameny a konstatovat: „Nejde to“.
Tuto situaci velmi osobně znám, neboť k tomu mám lepší podmínky svého důchodového věku, a protože již nevedu ordinaci, pak se přednáškám mohu více věnovat. Praktické zkušenosti mám třicetileté, a tak je nyní mohu přenášet do článků, do přednášek a besed, kde odpovídám na otázky obecné i konkrétní.
Žel, asi bych měl být také roztrpčen, protože odezva lidí, byť chronicky nemocných, je slabá a bez valného zájmu měnit něco na svém životním stylu. Ale protože to nevzdávám, pokračuji.
Pracuji s tímto tématem po léta, prošel jsem různými stadii vývoje a zkoumání a dá se říci, že se specializuji na hledání příčin pacientova stavu. Vytvořili jsme k tomu téměř dokonalé podmínky - viz seznam našich poraden.
https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/
A na téže stránce si čtenář může najít i program přednášek
https://www.symbivita.cz/seminare/ nebo může dostávat pozvánky do e-mailu, pokud napíše svou e-mailovou adresu v rubrice Zpravodaj emailem.

MUDr. Pavel Šácha

Fejeton o kouření

Znám několik lidí, kteří si každým rokem po Silvestru slibují, že přestanou kouřit. Je to prý snadné, mají silnou vůli, oni nejsou závislí na cigaretě. Ale ouvej, uplynul měsíc a konstatují, že to nejde. Po první abstinenční krizi to vzdali. Statistiky dokonce potvrzují, že pokus zanechat kouření podniká každoročně 30 % kuřáků.
Sám jsem v mladém věku také krátce kouřil, byl to pro mne jako pro sportovce nepochopitelný zvrat. Jednoho dne mne kamarádi vyzvali, abych s nimi běžel lyžařskou sedmdesátku v Krkonoších. No co, řekl jsem si, to jsem přeci běhával. Tak jsem výzvu přijal. Šlo o závod desetičlenných družstev a počítal se čas toho posledního, který proběhne cílem. Hned po startu nás čekal pětikilometrový výšlap s převýšením 600 m. Na vrcholu bylo nepříznivé počasí, silný vítr se sněhem, neviditelno. A k tomu se ukázalo, že nemám dech, pot na čele mi zmrzl a vytvořil ledový krunýř. Všichni členové z družstva byli přede mnou. Myslel jsem si, že umřu, nohy ztuhlé, energie na nule. A to jsem měl před sebou ještě 65 km! Nevím, jak jsem to udělal, ale s bídou jsem došel ke Špindlerově boudě asi v polovině trati. Tam jsem uviděl kolegyni sportovkyni a poprosil jsem jim, aby tu zbývající polovinu trati doběhla za mě, dal jsem jí moje číslo a domluvili jsme se, že já do Špindlerova mlýna dojedu autobusovou linkou, budu ji čekat před poslední zatáčkou a tam si zase čísla vyměníme. A stalo se. Abych naše družstvo nevyřadil ze soutěže, podnikl jsem tento podvod a se svým číslem jsem dorazil do cíle. Tento moment byl pro mne tak silným zážitkem, ponížením, že jsem okamžitě přestal kouřit. A již nikdy jsem si cigaretu do úst nevzal. Příští rok jsem onu sedmdesátku jel znovu a tentokráte jsem ji celou dojel.
Připouštím, že jsem v tom kouření asi nebyl v těžké závislosti, ale zpětně si uvědomuji, že můj mozek se již pomalu adaptoval na přísun nikotinu, připomínám si stavy podrážděnosti, únavu, chutě na cigaretu a potřebu si dělat tzv. kuřácké pauzy. Nebýt mé trpké zkušenosti, která mne dovedla na dno, asi bych těžko dokázal změnit tyto vzorce.
Od té doby jsem napsal několik článků, ve kterých ukazuji následky kouření, a při svých přednáškách je také zmiňuji. Zde o tom nechci psát, jen zmíním, že pokud kuřák nezíská silnou motivaci, jakou jsem získal já, je pro něj lepší, když začne spolupracovat s lékařem či adiktologem. To je specialista, který se věnuje pomoci se závislostí. Pak má výrazně vyšší šanci, že abstinenci vydrží.
S kombinací odborného vedení a použití vhodné náhradní nikotinové terapie je odvykání zvládnutelné.

MUDr. P. Šácha

Systém Symbi - SYMBI I
Potravinové doplňky - Systém Symbi
SYMBI I

Filozofie SYMBI je velmi jednoduchá, kopíruje přírodu. Název je odvozen od slova symbióza, což znamená- žít v rovnováze a vzájemné prospěšnosti. Symbi I je zaměřeno na střevo, tam se snaží o změnu prostředí tak, aby se mohly ve střevu následně lépe prosadit laktobacily.

Symbi I je úvodním krokem. Svými účinky vytváří nevhodné podmínky pro škodlivé mikroorganismy. Tím chrání obranný systém člověka. Pokud má střevní mikroflóra správnou skladbu, a tu má navodit následné užívání Symbi II- Laktobacily, pak vzniklá rovnováha usnadňuje trávení a vstřebávání živin, zabezpečuje vylučování některých toxických látek, chrání tělo před škodlivými látkami a podporuje správnou funkci střev.

Požití Symbi I je prvním krokem tam, kde potřebujeme vrátit střevu rovnováhu:
-po antibiotické léčbě
-při užívání syntetických léků, minimálně 2 x do roka
-při projevech nedobrého trávení- nadýmání, pocit plnosti
-při zpomalené střevní pasáži- zácpě
-při hormonálních, alergických a imunitních poruchách
-při projevech nedostatku vitamínů, minerálů, enzymů….
-úvodem redukčních diet, zahájení detoxikace po chemoterapiích
-úvodem k léčbě kvasinkových, plísňových a jiných infekcí

Složení:
- Oxid magnesia 200 mg
- Aloe Vera 100 mg
- Vitamin C 40 mg 50%DDD
- Heřmánek extrakt 20 mg

Pro další informace je připravena poradna.

https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/obecna
Systém Symbi - SYMBI I
Potravinové doplňky - Systém Symbi
SYMBI I

Filozofie SYMBI je velmi jednoduchá, kopíruje přírodu. Název je odvozen od slova symbióza, což znamená- žít v rovnováze a vzájemné prospěšnosti. Symbi I je zaměřeno na střevo, tam se snaží o změnu prostředí tak, aby se mohly ve střevu následně lépe prosadit laktobacily.

Symbi I je úvodním krokem. Svými účinky vytváří nevhodné podmínky pro škodlivé mikroorganismy. Tím chrání obranný systém člověka. Pokud má střevní mikroflóra správnou skladbu, a tu má navodit následné užívání Symbi II- Laktobacily, pak vzniklá rovnováha usnadňuje trávení a vstřebávání živin, zabezpečuje vylučování některých toxických látek, chrání tělo před škodlivými látkami a podporuje správnou funkci střev.

Požití Symbi I je prvním krokem tam, kde potřebujeme vrátit střevu rovnováhu:
-po antibiotické léčbě
-při užívání syntetických léků, minimálně 2 x do roka
-při projevech nedobrého trávení- nadýmání, pocit plnosti
-při zpomalené střevní pasáži- zácpě
-při hormonálních, alergických a imunitních poruchách
-při projevech nedostatku vitamínů, minerálů, enzymů….
-úvodem redukčních diet, zahájení detoxikace po chemoterapiích
-úvodem k léčbě kvasinkových, plísňových a jiných infekcí

Složení:
- Oxid magnesia 200 mg
- Aloe Vera 100 mg
- Vitamin C 40 mg 50%DDD
- Heřmánek extrakt 20 mg

Pro další informace je připravena poradna.

Symbivita - Symbivita - Lékařská poradna : Lékař po internetu Symbivita - Lékařská poradna : Lékař po internetu

Noční můra, nebo realita

Teorie praví, že existují nemoci, ze kterých se nelze uzdravit. Jejich seznam je poměrně dlouhý.
Ale co když to není pravda?
Naše tělo se umí uzdravit, existuje několik příkladů, které to dokazují.
Co tomu procesu brání? Je to několik příčin, které jsou obvykle přítomny. Působí buď samostatně, ale více často v kombinaci najednou, a pak hovoříme, že tvoří koktejlový efekt.
Znám lidi, kteří je odstranili, posílili samoléčebné schopnosti těla a zbavili se komplikací i užívání léků, protože jejich nemoci odezněly.
Přišli do mé poradny někdy až za zoufalé situace a vyprávěli své příběhy s bolestmi, popisovali trápení s atopickými projevy (sennou rýmou, ekzémem…). Léky, které užívali, a masti na ekzém nepomáhaly, jejich nemoc provázely nevyzpytatelné potíže v žaludku a ve střevech, střídavě průjem se zácpou, nedokázali se zbavit chuti na sladké. To vše vedlo k chmurným náladám, depresím. Popisovali život bez energie, únavu, poruchy spánku. Až jeden klient dokonce vyjadřoval, že nemá chuť k životu, a jedna klienta tento stav sumarizovala slovy: „Mám nemocného celého člověka“.
Všichni se shodovali v tom, že nemá cenu s tím chodit k lékaři, protože jejich přístup jim nepomohl, ordinované léky neměly efekt, výsledkem bylo, že ke svým lékařům chodit vlastně přestali. Byla to jejich první fáze boje s nemocí a měla často několikaleté trvání.
A přišla druhá fáze, spočívala ve zkoušení mnohých alternativních způsobů léčení. Někdy byly popsané způsoby až bizarní, ale také se doma vybavili dostupnými diagnostickými pomůckami, sami se testovali, sami si měřili TK, cukr. Chodili na kurzy správné výživy, šli do každé navrhované diety, utráceli spoustu peněz za recepty, výživové doplňky prodávané ve farmaceutických výdejnách, tedy v lékárnách. Věděli o psychosomatice, navštěvovali psychoterapeuty, podle amerického stylu přijali svého „cvokaře“ a pravidelně ho navštěvují. Jejich výpověď končila slovy: „Nevím, co mám ještě víc dělat. Jak to dělají jiní lidé? Cožpak oni takové problémy nemají? A proč je mám já? Velmi mě to omezuje v životě.“
Když se rozhodli přijít do mé poradny, nastala pro ně třetí fáze boje s nemocí. Rozbor jejich života, sestavení časové osy, která ukázala, jak jejich nemoc vznikala, jak se prohlubovala, jak přešla z akutní fáze do fáze chronické. Na jedné straně viděli, jak činili, na druhé straně viděli následky. Přišli na to, že jejich potíže nejsou noční můrou, ale že to byla a je realita.
A nastala čtvrtá fáze. Totiž pochopení reality, pochopení toho, že byli přitom, když se tvořila jejich nemoc, a pochopení toho, že nyní musí být přitom, aby se vyléčili. Dostali individuální program.
Totiž program pro pátou fázi, nejtěžší fázi, program pro realizaci nezbytných změn, bez kterých se léčení neobejde.
Jak jsem výše napsal, znám lidi, kteří příčiny odstranili, posílili samoléčebné schopnosti těla a zbavili se komplikací i užívání léků, protože jejich nemoci odezněly. A nyní musím dodat: Znám lidi (a ti tvoří většinu), kteří příčiny neodstranili, omlouvali množstvím objektivních důvodů, proč to nedokázali… Lze je chápat, ale jejich nemoc pokračuje, léčení pomocí léků pokračuje, noční můry se zjevují každou noc. Jsou dále vedeni svým osobním koučem (life coaching), skutečné řešení odkládají na neurčito.
Přednáším toto téma často, vedu rozhovor s lidmi, odpovídám na jejich dotazy. Vidím, že kroutí hlavou: Oni přece chodí ke svým lékařům… Jak to, že jim to žádný takto nevysvětlil? Proč s nimi neudělal rozbor a nehledal příčiny?
Nedávno jsem záměrně navodil ve skupině lékařů diskusi na téma léčení podle příčiny. Byli přítomni lékaři z terénu, praktiční lékaři a většina byla z klinického prostředí, specialisti chirurgové, internisti. Rozhovor se ukázal být velmi žhavý a byl místy provázen emocemi, objevil se i hněv. Každý viděl téma ze svého úhlu pohledu, byly jmenovány různé objektivní pohledy od postoje pacientů k nemoci, nezájmu o prevenci, přes možnosti vyšetřování, nedostatek času na pacienta, přes ekonomické problémy, přes pojišťovny, ale nejvíc nespokojenosti se týkalo politiky, střídání ministrů. Končilo to konstatováním, že úroveň tolik proslulé české medicíny vlastně klesá, a to i navzdory dobré technické vybavenosti.
To mne mrzí. Po revoluci před třiceti lety jsem byl přitom, když se tvořil systém zdravotnictví do té podoby, jak jej máme dnes. A vidíme, že medicína není jen o technické vybavenosti a možnostech diagnostiky. Čím víc se medicína opírá o technologii, tím snadněji se vytrácí lidský úsudek.

Vytvořil jsem téměř dokonalé podmínky k tomu, aby více fungoval úsudek - viz seznam našich poraden.
https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/
A na téže stránce si čtenář může najít i program přednášek
https://www.symbivita.cz/seminare/ nebo může dostávat pozvánky do e-mailu, pokud napíše svou e-mailovou adresu v rubrice Zpravodaj emailem.

MUDr. Pavel Šácha