Hellena Révay Blog

12- 10. 2026 Proběhne v Artičoku workshop ve dvou časech, na který se už nyní můžete přihlásit.
Na odkaze v kalendáři Hradecká Drbna najdete podrobnosti k workshopu.

Krajina zotavení: každý krok se počítá – Hradecká Drbna Zveme vás na interaktivní workshop plný inspirace, setkávání a sdílení zkušeností se zotavením. 12. října 2026 v Galerii Artičok, Třída Karla IV. 493, Hradec Králové

Odmítám se bát výzev a hlavně úspěchu 🫡

Díky MarkEDU | Akreditované kurzy marketingu za možnost posunout se zase o kousek dál a přitom blíž 🙏🏻

Taky jsem happy jak dva grepy, že jsem poznala spoustu nových a báječných lidí, kteří na mé cestě - jak doufám- zůstanou a nestanou se jen několikaměsíční kapitolou 🫶🏻

Možná jsem nezačala znovu poprvé. Možná ani podruhé nebo potřetí.

Ale začínat znovu není důkazem toho, že jsme selhali. Někdy je to naopak důkaz, že jsme to ještě nevzdali.

Téměř rok po období, kdy jsem už neviděla cestu ven, se ohlížím zpátky. Nejen na to, co se stalo, ale hlavně na to, jak o tom dnes mluvím sama se sebou.

Pořád existuje část mě, která vidí především selhání. Ale už existuje i ta druhá, která dokáže říct: podívej se, kam ses za ten rok dostala.

A právě o tom je můj nový článek. O psychické krizi bez romantizování. O návratu. O tom, že člověk může spadnout a přesto pokračovat dál. O začínání znovu. A také o tom, že za sebou nemusíme mít dokonalý příběh, abychom mohli říct, že jsme ušli kus cesty.

Celý text si můžete přečíst na blogu:
https://hellenarevay.blogspot.com/2026/09/temer-rok-pote-moje-hlava-porad-vede.html

„Ne. Jen jsem byla člověk, který už dál nemohl. A postupně se učil, jak zase může.“

Tahle věta pro mě shrnuje skoro celý poslední rok.

Když se člověk dostane do psychické krize, může být velmi snadné dívat se zpátky a hledat okamžik, kdy měl být silnější. Kdy měl něco udělat jinak. Kdy měl požádat o pomoc.

Jenže člověk v krizi často nemá odstup, který máme později. Nevidí věci stejně jako my, když se na ně díváme zpětně.

Dnes už dokážu vidět i druhou část příběhu. To, že jsem se posunula. Že jsem se znovu učila důvěřovat sama sobě. Že jsem našla novou profesní cestu jako peer lektorka. A že zkušenost, kterou jsem dlouho vnímala především jako své selhání, dnes dokážu zasadit do širšího příběhu.

Ne jako romantický příběh o tom, že všechno zlé je vlastně k něčemu dobré.

Ale jako připomínku, že jedna těžká kapitola nemusí rozhodnout o celém našem životě.

O tom všem píšu v novém článku na blogu:
https://hellenarevay.blogspot.com/2026/09/temer-rok-pote-moje-hlava-porad-vede.html

Téměř rok poté. A moje hlava pořád vede stejné rozhovory.

Je skoro rok od chvíle, kdy se mi všechno začalo postupně rozpadat pod rukama. Stalking, výhrůžky, pracovní zahlcení a vyčerpání se nahromadily natolik, že jsem jednoho dne už neviděla cestu ven.

Od té doby jsem absolvovala stacionář, znovu se učila fungovat a postupně hledala cestu zpátky k sobě. Dnes navíc působím jako peer lektorka v denním stacionáři na psychiatrické klinice.

Přesto se moje hlava někdy vrací zpátky.

Jedna její část mi říká, že jsem selhala. Že jsem měla být silnější. Že jsem měla požádat o pomoc dřív.

Ta druhá se mě snaží zastavit a připomenout mi, že za poslední rok se změnilo mnohem víc než jen to, co bolelo.

Píšu o tom, proč ani těžká psychická krize nemusí být poslední kapitolou. O tom, co se stane, když se na vlastní minulost začneme dívat trochu méně přísně. A také o tom, proč pro mě není začínat znovu důkazem selhání.

Celý článek najdete na blogu:
https://hellenarevay.blogspot.com/2026/09/temer-rok-pote-moje-hlava-porad-vede.html

Radka je nesmírně inspirativní žena s kopou krásné energie! 😘

Bála jsem se o dceru, ne o sebe. V Hradci pomáhá centrum ženám s rakovinou prsu. – Hradecká Drbna Když Radka Kozáková onemocněla rakovinou prsu, nejvíc se nebála o sebe. Děsila ji představa, že její dcera zůstane bez mámy. Léčbu zvládla a dnes v hradeckém Bellis Centru pomáhá ženám, které se ocitl