Alexa Riabkova
Ukrajinka na severu Moravy 🇺🇦🇨🇿
Ostrava mě naučila mluvit přímo 😏
Tady říkám věci nahlas 🤗
Někdy jsou právě cizí reakce tím nejlepším důkazem, že jdeš správným směrem. ✨
06/08/2026
Non genita sum ut dolore vincerer, sed ut felicitate florerem
Půlka léta je pryč.
A já si celou dobu jedu svoje klasické: „Super. Zase jsme nestihli vůbec nic.“
Pak otevřu galerii.
A najednou tam na mě kouká několik výletů, bazén, zmrzlina, západy slunce, kafe, spontánní zastávky někde po cestě, unavené selfie, hromada smíchu a lidi, které mám ráda.
Takže problém asi nebude v tom, že bych nežila.
Problém bude spíš v tom, že od sebe pořád čekám ohňostroj, zatímco život mi mezitím potichu skládá album plné momentů, které jednou budou stát za všechno.
Jsem prostě ten člověk, který si stěžuje, že nic nezažil… a pak musí půl hodiny scrollovat galerii. 🤡
Tak možná to léto není tak promarněné. Možná jsem jen zase přehnala svoje očekávání.
25/07/2026
Chci být prostě normální.
Ne silná. Ne ta, která všechno zvládne. Ne člověk s nekonečnou energií.
Jen bych se jednou chtěla probudit a nemuset sama se sebou vyjednávat, abych vůbec vstala z postele. Aby sprcha nebyla malým vítězstvím. Aby umytí vlasů nebylo výkonem dne.
Chtěla bych, aby moje hlava přestala být bojištěm.
Abych se nemusela usmívat, když je uvnitř prázdno. Abych nemusela vysvětlovat, proč dnes nemám sílu odepsat na zprávu. Abych se přestala cítit provinile jen proto, že je mi těžko.
Lidé často vidí jen můj úsměv, humor a energii. Ale nevidí, kolik sil mě stojí vypadat navenek úplně normálně.
A víte co?
Nepřestala jsem snít. Nepřestala jsem bojovat. Jen jsou dny, kdy už bojovat nechci. Chci prostě jen žít.
Jestli se v tom někdo z vás poznává, nejste v tom sami. 🤍
O mé energii mluví hodně lidí. Ano, jsem intenzivní. Jdu do všeho naplno. U mě neexistuje „tak akorát“ – buď jsem na sto procent, nebo vůbec.
Někdo řekne, že jsem moc. Já říkám, že jsem prostě živá. A se mnou se rozhodně nikdo nenudí.
Jenže za tou energií není náhoda. Je za ní všechno, čím jsem si prošla. Ztráty, změny, bolest, pády i chvíle, kdy jsem musela začínat úplně od nuly. Ne každý by zvládl ani polovinu toho, co jsem zažila.
Moje energie není něco, co jsem dostala zadarmo. Je to síla, kterou jsem si musela vybudovat.
A ano… do mojí energie máš ještě hodně daleko.
Možná jsem až moc. Ale radši budu moc než nebýt sama sebou. ❤️🔥
Klikněte zde pro získání vašeho sponzorovaného zápisu.