Terapie EFT-Liberec

Příběh 8. - Bojím se o sebe, o své zdraví

Pán kolem čtyřicítky, vypadal docela energicky, zdravě, neměl vlastně ani žádnou lékařskou diagnózu.
Přesto trpěl velikou vnitřní úzkostí a strachem, že je nemocný, jeho dny se chýlí ke konci...a že vůbec není zdravý, jak se ho snaží lékaři přesvědčit, ale jen špatně vyšetřený :)
Byl zaměstnaný, svobodný mládenec, jak se říkalo dřív, a náplní jeho volného času bylo určování (svých) diagnóz hledáním na internetu. Touto činností se zaobíral hodiny a hodiny denně, krom práce, spánku, jídla a nezbytného rychlého úklidu tak trávil každý den.
Čím víc četl diagnózy a symptomy, tím víc jich u sebe nacházel, a tím víc se o sebe bál.
Je to hodně let zpět a tenkrát jsem neměla Bicom, který je po mne teď velkým pomocníkem i při úzkostech a v takovýchto stavech.
Muselo stačit "jen" EFT :).
Strávili jsme spolu s pánem asi tři hodiny.
Dozvěděla jsem se, že byl mnohokrát důkladně vyšetřený na všech možných přístrojích, i laboratorně, poslední (bezchybné) výsledky mu přišly den před tím, než mě navštívil. Ale jeho strach neodešel, naopak. "Co když mě špatně vyšetřili, co když jsou výsledky chybné? Co když potřebuju ještě další vyšetření?"

A tak jsme se spolu ponořili do situací, které stavy úzkosti vyvolávaly a pomalinku jsme se přesovali do jeho dětství.
Objevil se skoro vytěsněný příběh malého kluka, kterému rodiče tajili invalidního sourozence, bratra, který nebyl schopný samostatného života a který potřeboval neustálou péči.
Tenhle bráška byl o několik let starší a rodiče plni vnitřních výčitek ho umístili do ústavu, kam za ním pravidelně jezdili.
Jezdili za ním ale sami, bez druhého syna a před mladším synkem nemluvili o tom, KAM jezdí a ani proč jsou smutní a pláčí jak před odjezdem, tak i po příjezdu domů. Týden co týden..
K nedělním odjezdům rodičů se pojilo pro mělého kluka hrůzné "nebezpečné" tajemství.
Mluvit o starším synkovi bylo doma tabu, a tabu bylo i to, když postižený syn časem zemřel.
Můj klient svého bratra nikdy neviděl, nikdy se nedozvěděl, co přesně a jak se co stalo, Měl nějaké mlhavé povědomí o tom, že během raného dětství jeho bratr vážně onemocněl a byl dán do ústavu. Nebyl zapomenutý, byl ukrytý před zraky mladšího bratra...v neproniknutelné tmě nevědoucnosti a možného nebezpečí.

EFT pomohlo, ale ty roky a vlastně desetiletí tajemných náznaků chlapečkovi a později mladému muži nikdo nevrátí.
Můj názor a zkušenost je - že je potřeba s dětmi mluvit a rozkrýt příběh přiměřeně jejich věku, tak aby porozuměli, aby znali svoji roli a aby byly součástí příběhu.
Někteří rodiče si myslí, že pokud před dítětem skrývají to, co se v rodině děje těžkého, dítě chrání. Že si dítě nevšimne, že se děje něco neobvyklého.
Pro dítě není nebezpečné to, co se děje, pokud tomu porozumí a ví, oč se jedná.
Těžké pro dítě je, když ví, že se něco "strašného" děje a ten děj je pro něj ve tmě...neproniknutelně schován pod rouškou náznaků, pocitů....
Je to jako by bylo dítě v temném lese plném bubáků...cítilo strach a napětí toho a těch kolem a nevědělo, čeho přesně se bát.
Určitě existují situace, kdy musí dospělý hodně zvážit, jestli, kdy a jakým způsobem určité dění rozkryje...někdy je lépe poradit se i třeba s dětkým psychologem o vhodnosti určitého postupu...ale v zásadě třeba u tohoto příběhu by rodiče synovi ušetřili hodně trápení, kdyby mu vhodným způsobem přiblížili příběh jejich rodiny.
Protože on do toho příběhu také patřil...přestože něvěděl přesně, kam.

PŘÍBĚH 7. - "Je mi líto, že mě Maceška nechce vídat"

Tohle byla nedávná rychlovka v kavárně, tak trochu obchodní schůzka i v osobní rovině.
"Je mi hrozně líto, že po tatínkově smrti mě už "Maceška" nechce vídat. Nevím, proč se na mě zlobí, chtěla jsem jí vrátit její péči o mě, když jsem byla malá a péči o tatínka, ale ona přede mnou zavírá dveře. Tolik mě to mrzí a tak moc mě to dennodenně ovlivňuje"
Staré paní "Macešce" je už přes 80, určitě má na na ty své vrtochy nárok....a - možná to nejsou vrtochy, je to spíš prostě její stav vnímání reality, vidí najednou svou vyvdanou dcerku jinak...nechce jí vídat, a už vůbec si ji pustit domů nebo přijmout nějakou její péči.

Chvilku jsem váhala, zda obsazená kavárna je to pravé místo pro ťukání", ale pak jsem to své společnici nabídla. Přijala, kývla.

Stačilo fakt pár rychlých "tuknutí", pak kontrola, jak nyní vnímá svůj vztah se starou paní a...rozešly jsme se.
Po necelém měsíci jsme se obchodně sešly znovu a já se zeptala, jak to vypadá s "Maceškou".
Paní se usmáála: "Bylo to zvláštní - druhý den jsem se vzbudila a problém byl pryč. Je to úplně OK, moc vám děkuju!"

Tohle umí EFT, když se správně vypíchne a ošetří emoce :) - rychle, bezbolestně, efektivně :).