ritualy.by.baru

Když jsi po rozchodu úplně na dně, věta „bude líp“ zní skoro až krutě.

Protože ty nechceš slyšet motivační frázi,
Chceš vědět, jak přežít,

Jak se zvednout z postele.
Jak se nadechnout bez toho tlaku na hrudi.
Jak znovu uvěřit, že tenhle stav není napořád.

Nepřejde to rychle.

Ale nebude to navždy.

Jednou zase přijde chvíle, kdy se najednou usměješ.
Jen tak.
Bez přemáhání.

Jednou se nadechneš a zjistíš, že tělo už není pořád v poplachu.

Možná ne dnes.
Možná ne zítra.

Ale krok po kroku se můžeš vracet zpátky k sobě. 🤍

Chceš vědět, co pomohlo mně, když jsem se potřebovala vracet zpátky k sobě?
Okomentuj ZPÁTKY K SOBĚ a pošlu ti svoje tipy. 🤍

Občas mám pocit, že lidé říkají tyhle věty, jako kdyby člověk byl sám jen proto, že na vztah zapomněl.

Ale ono to někdy není tak jednoduché.

Ne každý je sám proto, že nechce vztah.
Ne každý je sám proto, že je vybíravý.
A ne každý potřebuje připomenout, že čas běží.

Někdy člověk jen sbírá odvahu znovu věřit.
Znovu se otevřít.
Znovu pustit někoho blíž.

A to se neděje na povel.

Takže ano.
Možná bych si „měla někoho najít“.

Ale hlavně bych si měla chránit klid, který jsem tak dlouho hledala. 🤍

Ušla jsem dlouhou cestu.
Vyhrabala jsem se z úzkostí, nespavosti a stavu, ve kterém jsem nikdy nechtěla být.

Dnes sdílím svůj příběh a tipy, jak pracovat s nervovým systémem, emocemi a zklidněním těla.

Okomentuj TIPY a pošlu ti krátký ebook o tom, jak se s úzkostmi vyrovnávám já. 🤍

Sleduj můj profil, ať ti nic neunikne. 🤍

“Máš asi moc vysoké nároky.“

Možná.

Ale po tom, čím jsem si prošla, už nechci být s někým jen proto, abych nebyla sama.

Chci se vedle někoho cítit v klidu.
V bezpečí.
Být respektovaná.
Smát se.
Věřit tomu, co mi říká.
A nemít pocit, že se musím spokojit s málem, jen aby okolí mělo klid.

Ušla jsem už dlouhou cestu.
Vyhrabala jsem se z úzkostí, nespavosti a stavu, ve kterém jsem nikdy nechtěla být.

A dnes pomáhám dalším, kteří se chtějí naučit pracovat se svým nervovým systémem.

Sleduj můj profil, ať ti nic neunikne. 🤍

Taky máš moc vysoké nároky? 😅

„Pořád jo?!“

Na otázky, jestli už někoho mám, jsem si za ty roky celkem zvykla.

Ale tahle druhá otázka mě dostala na úplně jinou úroveň.

Protože ano.
Jsem sama.

A ne vždycky je to proto, že chci.

Vím, že bych vedle sebe někoho chtěla mít.
Chtěla bych být na rande uvolněná.
Smát se.
Jíst normálně večeři.
Nemít stažený žaludek.
Nemít úzkosti jen proto, že se mi někdo začne líbit.

Ale moje tělo si pořád pamatuje bolest z minulého vztahu.

Hlava ví, že nový člověk není můj ex.
Ale tělo mi podsouvá, že je na obzoru někdo, kdo mě může zase poslat na dno.

S úzkostmi jsem se už naučila pracovat.
Ale tohle jde hlouběji.

A přesně proto někdy otázka „pořád jsi sama?“ nevyzní jako obyčejná otázka.

Někdy bolí. 🤍

A právě proto mám vždycky po ruce svoje malé rituály na zklidnění.

Olejíček do dlaní.
Chvíli, kdy si připomenu, že nejsem zpátky v minulosti.

Neříkám, že to smaže strach.
Ale pomáhá mi to vrátit se zpátky k sobě.

Chceš vědět, které oleje používám ve chvílích, kdy se mi spustí úzkost?

Okomentuj KLID
a pošlu ti víc informací. 🤍