ProstěPohyb

Vaše myšlenky?

Stojím na pomezí oborů a umím se v tom sakra dobře pohybovat.

Kdo kde semnou?

Brain We Are LIVE: Podcast o mozku https://tickets.colosseum.eu/kvart/standard/Hall/Index/3137693/vIiosxXG7Bn3t1LnOSVEqw_rov__rov__xcodex_AGA1gFbU4whfMWA9IVrBzvoJHwMobbgVzNVLsw__

Co s tebou tento text dělá?

Co mě dostalo na gauč?

Jasně, asi se shodneme na tom, že ne všichni. Někdo to vyhajpuje k úspěchu dost psychopatickým stylem.

Tahle myšlenka mi přišla minulý týden, když jsem zjistila, že pokud chci cítit v určitých etapách života úspěch a spokojenost a naplnění.
Potřebuju být více konzistentně vnímavá k sobě, svým potřebám a rytmu těla i duše.

Když totiž zmiňuji konzistentnost, která je cestou k určité vizi, kterou si nesu. Je nutné právě respektovat svoje potřeby a možnosti. Být věrná sobě a tomu jak to mám. Nehrát na to “Pff, to zvládnu.” Když vím, že melu z posledního.

Koho chci oslnit? A ten člověk tam semnou pak bude, až budu úplně vyřízená? Pomůže mi opečovat moji únavu, ke které jsem dospěla díky nějaké své oběti? Nebude. Spíš ne. Protože kdyby ano, zamezil by nám v takové blbosti. Vůbec ji udělat.

Rozmyslete si, komu a co ze sebe dáváte. A jestli to je tempo, které si nemá šanci při své rychlosti podat ruku s konzistentností. Zřejmě přepalujete.

Óda na záchod.

Proplakávat a dávat prostor pro to, aby odešly staré rány a pokusy, které vedly do slepé uličky. Je stejně potřeba, jako jít si odpustit na záchod. Zadržování není zdravé.

Proč tedy zadržovat emoce?
Máte pocit, že jste divní, když jdete na velkou? Řešíte, jestli na ni chodíte víc nebo mín než ostatní?

Asi ne, že? Prostě jdete, když potřebujete.
Jdete na speciální místo, kde jste sami a je to prostor pro vás.
Mámy a nechutně zamilované lidi, kteří si nechávají otevřeno, nepočítám.
Sorry for that. Chápu, že zrovna mámy by ten záchod o samotě ocenily.

A proto je nutné si dávat prostor pro sebe a to, co je třeba nechat projít.

Jinak to pak má tendeci zahlcovat a je toho příliš.

Jasně. Někdy ve vleku událostí prostě nebyla možnost. Ani jsme necítili, že ji potřebujete.
Ale když se po nějakém hektickém období zastavíte. Přestanete poslouchat ten vnitřní hlas, teď se zastavit nemůžeš. Tak právě teď je ten správný čas.

Uznat, že to pro vás bylo náročné, je akt laskavosti k sobě.
Je jedno, co to bylo a jak v pohodě by to zvládl někdo jiný.
Vás to unavilo, zahltilo, a můžeme se bavit i o velmi radostných událostech, které taky umějí vyčerpat.