Zdeňka Nováková-terapeut

Poslední den prázdnin, poslední prázdninový výlet i se synem ❤️🥰. Oblaka, vítr, občasný déšť, dechberoucí výhledy, pocit svobody, štěstí a vděčnosti. Zároveň pocit smutku, že úžasný čas prázdnin končí a mírná úzkost z toho, co přinese další školní rok.
Nový začátek, nové výzvy, nové nároky, ale i nové naděje 💖.
Ale tam, na vrcholu Stolové hory nad Kletnicí na jihu Moravy, jsem chvíli zapomněla na všechny starosti a nejistoty a nechala se okouzlovat tou nádherou všude kolem. Nedokázala jsem se ubránit dojetí, že můžu poslední srpnový den být s manželem a synem právě zde 🙏🥹. Jen na pár hodin, žádná dovolená, pouze výlet na otočku naplánovaný den předem. Společný čas, čerstvý vzduch, pevná půda pod nohama a nekonečný prostor před námi 💞😊.
Přesně to, co jsem v danou chvíli potřebovala. Zacítit, že je stále něco, co nás přesahuje a že svět není jen náš domov, rodina, práce a naše starosti. Že svět je mnohem víc. Je nekonečným prostorem krásných míst, nových možností a neustáleho objevování. Nabízí mnohem víc rozhledů, než si v běžném dni uprostřed starostí dokážeme představit a mnohem víc cest, které si můžeme zvolit. A tak dnes s mnohem větší nadějí vstupuji do další životní etapy, s důvěrou, že znovu a znovu najdu nové cesty, jak jí projít 🙏🙏🙏🥰.

Přeji krásné září 🍀

Léto je až neúnosně parné. K tomu se léčím s boreliózou. Žádné cesty k moři se u nás nekonají. Ale občasné cesty po krásách naší republiky ano. Beru to, co jde a co je možné v situaci naší rodiny. Možná to není podle mých představ. Ale je to život. Někdy nám nabízí víc, než čekáme a jindy nás trochu omezuje a zkouší. Učí nás uvědomovat si, jaké jsou ty podstatné hodnoty. V těchto dnech je to třeba stín pod vzrostlým košatým stromem nebo voda. Voda, která u nás na Moravě až bolestně chybí. Vysychají studny, potoky, řeky, přehrady a rybníky...Usychají stromy, jindy úrodná půda se mění na písek a prach...A nám nezbývá, než se s tím nějak popasovat a hledat nové způsoby řešení. Učit se žít ve vedru a nepřestat se radovat. Užít si každý okamžik, kdy je nám hezky. Protože my lidé zvládneme víc, než si myslíme. Jen nesmíme rezignovat a propadat bezmoci, když se život neděje podle našich představ a zvyklostí. Protože jedinou jistotou je, že život je změna. A právě naše schopnost učit se hledat nové cesty, překonávat překážky a čelit náročným výzvám je to, co nás formuje a posouvá dál. Co nám vypovídá mnoho o nás samých i o lidech okolo nás.

A tak nám všem přeju, ať dokážeme tím náročným obdobím projít a ještě díky němu něco dobrého získat. Třeba uvědomění, že jsme odolnější, než jsme si mysleli a že máme kolem sebe alespoň
pár lidí, co se na ně můžeme spolehnout v každé situaci 🙏❤️🥰.

A je tu červen 🌼🌺🙈
Možná stejně jako já nechápete, jak rychle jsme se přesunuli ze zimy do léta, ale je to tak.
Mně osobně poslední týdny přinesly mnoho dobrého. Po 1,5 roce se díky fyzioterapiím, poctivému cvičení v kombinaci s lejzrovou terapií a zábaly z lopuchu podařilo zmírnit bolest patní osrtuhy, a tak můžu zase chodit a vracet se k aktivitě a výletům 😍🙏. Už dokážu ujít cca 10 km, což je pro mě skoro zázrak 🥰👏. Věřím a doufám, že to není jen přechodný stav, ale cesta k vyléčení nebo alespoň výraznému zlepšení. Už několikrát jsem se dostala do stavu, kdy byly bolesti mírnější, nicméně každá delší vycházka či zátěž vedly k opětovnému zhoršení. Přepadal mě strach, že soustavná bolest při každém kroku se mnou zůstane stejně jako tinitus. Ale nejsem zvyklá vzdávat se při prvním, druhém ani pátém neúspěchu. Hledám stále nové cesty a možnosti. Chůzi k životu potřebuji, a tak jsem vděčná, že za poslední týdny jsem mohla navštívit pár krásných míst v naší kouzelné zemi a užít si jejich atmosféru i se svou rodinou. A ve skrytu duše doufám, že se budu moct časem vrátit i k výšlapům do hor 🏞🙏.

Často bereme některé věci jako samozřejmost, dokud o ně nepřijdeme. Zažila jsem to v životě už mnohokrát. Vnímala jsem jako samozřejmost, že můžu slyšet ticho, je to už pár let, co jsem ho neslyšela. Brala jsem jako samozřejmost, mít mladší sestru a už 3 roky ji nemám. Jako dítě jsem si myslela, že je samozřejmé mít doma oba rodiče, bylo mi 12, když se tento sen rozplynul a došlo k jejich rozvodu. Brala jsem jako samozřejmost, že když věnuju dětem dostatek lásky, trpělivosti a času, vyrostou z nich samostatní, zodpovědní a milující lidé, i tohle přesvědčení vzalo za své, když jsme přijali do pěstounské péče chlapce, u kterého byla za pár let diagnostikováná porucha autistického spektra. A tak bych mohla pokračovat dál a dál a každý z vás také. Všichni jsme v životě přišli o něco, co nám připadalo jako samozřejmost, dokud jsme to neztratili. A tak to je. Život nás učí vážit si toho, co je. A já si vážím a jsem vděčná, že zase můžu ujít alespoň pár kilometrů a že každý krok nemusí být utrpením 👣😊🙏.

Přeji vám krásné červnové dny a zkuste s vděčností přijímat všechny milé a příjemné "samozřejmosti" ve svém životě.
🥗🍨☕️🌅🌠🌞🚴‍♂️💃👩‍❤️‍💋‍👨🫂🐕🐱🌲🥰🙏

Strach má velké oči 👀
Tohle úsloví je u nás doma velmi často používané a je úplně přesné. Strach nás často paralyzuje a nedovoluje nam sejít se znamé cesty. Nutí nás zůstávat tam, kde to známe. Neobjevovat nové cesty a možnosti. Chodit stále vyšlapanou cestičkou, i když už nás to ani trochu nebaví nebo nám to dokonce škodí.

U nás doma je to opravdu velké téma, protože vychováváme dítě s poruchou autistického spektra a u něj je to se strachem z nového a neznámeho ještě mnohonásobně horší. A hlavně svůj strach vůbec nedokáže regulovat a dává mu plný průchod, což vytváří opravdu náročné situace 🫣.

Naučilo mě to mnohem víc si všímat, jak velkou moc nad námi strach často má. A také jsem si uvědomila, že čím víc mu dáme času, tím víc se umí zhmotňovat a nabírat na síle. A naopak, že někdy, když jsme do určité situace "hozeni", dokážeme víc, než jsme si kdy uměli představit. Čas pak nemá prostor rozehrát svou mistrovskou hru. Naplno jsem si to uvědomila v těchto dnech, spojených s velkými milníky mého života.

Nejdřív to bylo narození mých prvních dětí, dvojčat. Dokud jsem byla na rizikovém těhotenství, promýšlela jsem co a jak a strachovala se, jak to vše zvládnu. Pročítala knihy o mateřství a bála se, jestli budu dobrou mámou. A pak přišek květen a den D a najednou nebyl na strach čas. Místo toho tu byly dvě plačící miminka a máma, co měla jen jedny ruce 🙈. Neustálý kolotoč, vyčerpání, nevyspání, ale i velká radost, vděčnost a láska. Krok za krokem jsme tím vším společně procházeli a uběhlo pár měsíců, než jsem si v plnosti uvědomila, že jsem máma a všechno to tak nějak zvládám. Že děti rostou, prospívají, smějí se, učí se nové věci a já si v tom všem začínám být den za dnem jistější 🥰🧑‍🧒‍🧒💕.
O 20 let později ...
Opět květen, přípravy na kulatiny mých dětí v plném proudu, 2 dny od oslavy.
Zvonek, policie, oznámení, že moje sestra měla dopravní nehodu, kterou bohužel nepřežila. Zhroucení, pláč, zpufalství. Začalo pár nejšílenějších dní v mém životě.
Zařizovala jsem pohřeb, vytvářela parte, psala smuteční řeč, do toho se dusila záchvaty pláče. Telefonovala a psala na spousty míst, dohledávala kontakty na Moniččiny kamarády, známé, kolegy, bývalé žáky. Hledala pomoc s hudebním doprovodem k pohřbu.
A najednou jsem stála ve smuteční síni plné lidí, z nichž jsem znala sotva polovinu a pronášela vlastnoručně napsané rozloučení s jednou z mých nejmilovanější bytostí. Byl to první pohřeb, který jsem kdy zařizovala a rozhodla jsem se udělat ho ve své režii, tak jak jsem vnímala, že by si to sestra přála. Poprvé v životě jsem mluvila do mikrofonu k tolika lidem. Nikdy bych nevěřila, že to zvládnu. Ale zvládla a podle ohlasů velmi dobře. Udělala jsem, co jsem musela a cítila jako správné. Na strach nebyl čas. Až ve zpětném ohlednutí nechápu, jak jsem to vlastně dokázala.

Z toho všeho vám chci předat jediné, i když si někdy myslíte, že něco nedokážete, že jste slabí a máte málo schopností, není to pravda. Dokážete víc, než si myslíte. A když bude potřeba, zvládnete cokoliv 💪🙏🫂.

🖤 3 roky, co odešla na druhý břeh má jediná sestřička a nejlepší kamarádka v jednom, můj nejbližší člověk a spřízněná duše.💔🕊
💕 23 let, co jsem se poprvé stala mámou a stal se ten nejkrásnější a nejvzácnější zázrak, na svět přišly hned dva poklady 💙🩷.

Tak to jsou ve zkratce mé poslední dny. Data těchto dvou významných momentů mého života jsou pouze dva dny od sebe. Už navždy se budou prolínat a navzájem ovlivňovat.
Smutek se mísí s radostí, beznaděj s nadějí, slzy střídá smích, ztrátu a bolest vytlačuje obrovská vděčnost. Smrt a zrození se potkávají. Konec a nový začátek.
Život ve svém koloběhu a podstatě 💞🙏.
Někdy krutý a jindy nesmírně laskavý.
Učí mě přijímat Jeho řád tak, jak je.
Smiřovat se s tím, že přesně tak je to správně. Že máme zažívat lásku i ztrátu, návrat i narození, radost i smutek. Že můžeme rozhodovat o mnohém, ale něco ovlivnit nemůžeme a s tím nemá cenu bojovat. Můžeme ale udělat maximum pro to, co je v našich rukách.
Myslím si, že tím nejdůležitějším je pečovat o vztahy s těmi, co je máme rádi a našemu životu dávají smysl. Nejen teď v máji, ale každý den, kdy k tomu máme příležitost. Stále mít na paměti, že oni ani my tu nejsme napořád a že jediné, co nakonec zůstane jsou vzpomínky a společné zážitky.

Sestřičko, tobě posílám pozdravy do nebe 🕊💖.
Jsi se mnou každičký den a i když pořád strašně bolí, že tu nejsi, jsem moc vděčná, že jsi tu byla a byla jsi tou nejlepší ségrou, co jsem si mohla přát ❤️🫂. To, co jsem zažila s tebou, už mi nikdo nemůže nahradit, navždy budeš moje sestřička 💕

Můj milovaný R 💙 a E 🩷. Vám posílám pozdravy na jih Moravy a přeji vám ten nejkrásnější život 🍀🍀❤️❤️🙏🙏. Dali jste mému životu smysl a od chvíle, kdy jste do něj vstoupili, vše nabralo úplně jiné obrátky a nezapomenutelné momenty se staly každodenností.

Děkuji, že víkend jsme strávili všichni spolu 💞 a že jsme společně mohli plakat i za tu, co by tu s námi byla, kdyby už se nevrátila Domů 🪽. Jsem vděčná, že vás mám 🩷💙🙏🫂 a že ať se děje cokoliv, stojí mi za zády váš táta ❤️👩‍❤️‍💋‍👨.

V Prostějově kvetou sakury 🌸🌸🌸, a tak jsem se neubránila rozněžnění a okouzlení jejich krásou.
Jaro každý den přidává nové květy, barvy, tvary a vůně a jeho zásoba je neuvěřitelná 🌼🪻🏵🥰.
Nestíhám se kochat a všechnu tu krásu vstřebávat, mnohé mi z ní uniká, o to víc si vychutnávám momenty, kdy ji chvilku vnímám. Třeba cestou na autobus, když mám pár minut k dobru a můžu se květů i dotknout a obdivovat jejich důmyslnou strukturu. Žasnout nad tím, kolik jedinečných kompozic a odstínů dokáže příroda vytvořit. Jak vše umí načasovat tak, aby koloběh života pokračoval 💞.
Domů se nám vrátily vlaštovky a i kominíčci už si hledají nové místo k hnízdění.
V korunách stromů bzučí ticíce včel a život je v plném proudu. Je to požehnaný čas a já s velkou vděčností vnímám alespoň malé střípky toho jarního velkého díla plného energie, budování, milování a příchodu nového života 🐣💚.

Přeji vám co nejvíce momentů, kdy všechnu tu krásu zavnímáte ❤️🙏🤗.
A hodně štěstí, zdraví a sil, pokud jste přímou součástí zázraku života 🤱❤️🙏.

Velký pátek je pro mě každoročně nejsilnějším a nejemotivnějším dnem celých Velikonoc.
Ráda ho trávím v klidu, tichu a na nějakém duchovním místě.
Letos to bylo u Krakovce nedaleko Laškova.
Toto místo jsem na mapách objevila až ráno, když jsme s manželem zvažovali, kam vyrazit.
Netušila jsem, že na kopci nad obcí je Kaple sv. Antonína Paduánského s nádherným výhledem do krajiny. Kouzelné místo, kde jsem jen seděla na schodku do kaple (byla zamčená) a byla jsem prostoupena velkou vděčností a radostí.
Jako každý rok jsem dumala o poselství tohoto dne. O vítězství lásky nad smrtí, vítězství světla nad temnotou, nad darem života a jeho obětí pro druhé, nad nekonečnou a všeobjímající láskou všude kolem nás, nad věčným bojem dobra a zla, nad tím, že často musíme projít tou největší temnotou, abychom se mohli znovu zrodit a začít nový život a najít sami sebe.
Přemýšlela jsem o tom, jak vše záleží na úhlu pohledu a perspektivě, ze které se na danou situaci díváme. O tom, že nic není jednoznačné a že i to, co vypadá, jako definitivní konec, může být teprve začátek. Měla jsem slzy v očích a věděla, že právě teď jsem přesně tam, kde mám být 🙏❤️.

Přeji radostné Velikonoce prostoupené nadějí a vírou v dobrý konec, ač může být úplně jiný, než si dovedeme našim rozumem představit 🙏❤️.

PS: A také mi už jako několikrát došlo, jak důležité je na ničem nelpět a prostě se jen radovat, že ještě žiju a můžu být součástí koloběhu života a právě teď se probouzející přírody a jara 🥰🌼🐰🌸🐣

Slunce zapadá, ač jsme měli dobrý či špatný den. A s jeho východem dostáváme každičký den novou naději, nový začátek, nové šance 🙏💖.

Přeji krásný víkend.

PS: My jedeme za biologickou rodinou našeho pěstounského syna, co čeká vás?

Život je křehký 💛
Život je vzácný 💚
Život je krásný 💜

A někdy i krutý
Včera mnou otřásla vražda v Prostějově, místem činu jsem procházela asi hodinu před ní a dnes jsem zjistila, že vrah patrně žije jen kousek ode mě a já ho roky znám od vidění. Ale jsou to jen nepotvrzené informace, nicméně jsem si uvědomila, jak málo víme o lidech kolem nás. Jak málo tušíme, co se v nich odehrává. Jak lehce soudími, když je někdo neupravený, špinavý a třeba i jiné barvy pleti. A jak se necháme ošálit, když někdo vypadá úplně normálně, je čistě oblečený a na první pohled nijak nevybočuje. A přitom je v něm tolik zla a agrese, že každičkým okamžikem v jeho blízkosti riskujeme vlastní zdraví i život. Naučili jsme se vnímat rozumem a intuici potlačovat. Přestali jsme vnímat nebezpečí a být ostražití. A také jsme přestali vnímat i krásu a vzácnost života. Často se za něčím honíme a neuvědomujeme si, jaký je zázrak, že můžeme tady a teď vnímat svět a nechat se okouzlovat jeho nádherou a propracovaností každého detailu.

Dneškem vstupujeme do jara 🌼🍀🏵🐦⚘️💚
Do zázraku probouzející se přírody a nového koloběhu života. Není samozřejmostí, že ten zázrak můžeme prožívat a vnímat všemi smysly. A tak zkuste zpomalit. S vděčností poděkovat, že jste ještě stále jeho součástí. Rozhlédněte se kolem sebe, kolik jarních květů zase přibylo, nadechněte se zatím svěžího jarního vzduchu a zaposlouchejte do zvuků jara. Usmějte se na lidi kolem sebe a zeptejte se, jak se mají. Obejměte své nejbližší. Sejte, sázejte, kochejte se, zajděte na procházku a užívejte jara plnými doušky.

Vítej kouzelné jaro 🐣🌱🪻