Legendy s Vendy

Krkonoše - Sněžka
Budíček! Když po 30 minutách spánku začaly vyzvánět oba telefony v 1:00, vůbec se mi vstát nechtělo, ale v tomhle jsem musela být ta rozhodnější. Takyvendy nechápala, že lítám hned po pokoji jako blázen a jen se ozvalo “Opravdu tam chceš jít?”.. no samozřejmě, že teď ne, ale ode mě p***o rozhodné “ANO!”
Dokonce i Akim na nás koukal, jako že jsme se zbláznili.
Po čtvrt na 2 jsme vyráželi z Dolního Dvora a po podrobné konzultaci s AI jsme vybrali cestu z Úpy. Ve čtvrt na 3 jsme tedy vyráželi od auta.
První 2 kilometry byly absolutně za odměnu a dost jsme se s Takyvendy nasmály. Postupně se ale terén zhoršoval a naděje na hezký východ slunce nás opouštěla. Jako takhle. Na vrcholu Sněžky jsme byli už před půl 5 (a ne, nebyli jsme ani zdaleka první.. crazy!), ale výhledy nikde. Kromě krásných 5 stupňů byl taky brutální vítr a mlha jako blázen.
A tak jsme zdolaly nás nejvyšší vrchol, přežily svůj první výstup na toto místo a velice rychle naznaly, že měníme plán a žádný brouzdání se po hřebenu nebude.
Po půl hodině utrpení jsme se otočily na podpatku a čekala nás stejná cesta dolů k autu.
Naštěstí nám stále zbývalo dost elánu a v posledních pár metrech jsme si zvládly ještě zpívat Okoř.
A tak jsme po 6 hodinách dorazili zase zpátky do Dolního Dvora, kde to celé začalo.
Rychlá sprcha, snídaně (nebudu mluvit o tom, že jsem měla batoh narvaný jídlem, protože návrat byl plánovaný v mnohem pozdějších hodinách) a spánek až do odpoledne!
Za odměnu jsme si navečer zajely do Pece pod Sněžkou, kde mají krásné wellness a samozřejmě infocentrum plné magnetek a turistických vizitek!
Celé jsme to zakončily výbornou italskou véčou!
Tento den nám tedy jen potvrdil, že zážitek nemusí být vždy zcela pozitivní.. stačí když je dost silný!

Krkonoše - Luisino údolí
Pěkné dobré ráno a tradá venčit Kimouše! Takyvendy využila čas navíc ke spánku a já s Kimem jsme šli prozkoumat sjezdovku vedle ubytka. Možná by byla vhodná jiná obuv než pantofle a spací ponožky, ale výhledy parádní!
Následovala dvouchodová snídaně (jinak to snad ani nejde) a vyrazili jsme na plánovanou lehkou prochajdu.
Akorát že vůbec.
Z odpočinkového dne nějak sešlo a my jsme hned na začátku vycházeli další (o dost větší) sjezdovku. Výhledy tím pádem ještě lepší, ale cesta do kopce pokračovala.
Od Liberecké boudy jsme došli až k Hříběcí boudě a pak kousek zpátky a básničkovým údolím zas dál.
No jednoduše procházka krásná, ale nakonec to bylo 14 km a převýšením asi 600m, což jsme rozhodně v plánu neměli.
Po cestě jsme opět potkali klikoroha, ovce a moc hezké vodní mlýny. Dokonce jsme narazili i na housenku bourovce dubového a strom s dutinou od datla.
Na konci jsme si dali protahovačku s výhledem a potkali jsme i Krakonoše.
Když jsme se vrátili uťapkaní zpět, přišel čas na véču (u mě vyhrála svíčková) a pak rychle do hajan.
Usnout se mi sice před půlnocí téměř nepodařilo, ale budík zvoní v 1:00, takže honem spát!

Krkonoše - Začínáme!
Prvním několikadenním dobrodružstvím tohoto léta se stal výlet do Krkonoš. (Protože jednodenní bylo první spaní v autě s Kimem)
Vyzvedla jsem svojí kolegyni (Takyvendy), která obětovala svůj domov mužům a dětem (apalucha for life!) a odjely jsme do Dolního Dvora v Krkonoších.
Jako takhle, ubytko v pohodě a jídlo výborný! Ale úklid tak 3/10, protože cizí gaťky za postelí nikdo nepotřebuje.
První den jsme tedy zvládly jenom vyvenčit Kima, projít kousek okolí a naplánovat trasu na další den.
Ráno jsme zdlábly perfektní snídani a šlo se na první vejlet. Cíl cesty Apalucha ze S tebou mě baví svět!
Cesta byla krásná a celkem pohodová. Jen k chalupě vede krpál jako blázen. Po cestě samá krásná bystřina (v tomto případě Kotelský potok) a jiné krásy přírody. Například klikoroh devětsilový (to je ten brouk), který hned po focení bojoval o život, aby ho nepřejel traktor. Vyhrál!
Cestou zpátky jsme zašli zkouknout ještě chatu Hanapetr a na ubytko jsme se vrátili zrovna když začínalo lejt jak z konve!
Kimouš odpoledne hlídal náš společný pokojík a já s Takyvendy jsme si udělaly ještě výlet do Vrchlabí. Nutně potřebovala do infocentra pro vizitky (po této dovolené mám pocit, že ten turistický deník taky potřebuju!), razítka a pastelky. Tuto zálibu vnímám jako velké obohacení.
Vrchlabí je mimochodem moc hezký město.
Mají tam parádní kostel sv. Vavřince, před kterým je obří lavička a socha Leviathan (ocas velryby). No a taky tam před pár lety otevřeli Aquacentrum, kde jsme chtěly zažít nějakou tu pohodu, ale bohužel mají fakt studené bazény a prosklená parní sauna by byla super, kdyby těsnila. Takhle si tam můžete maximálně trochu ohřát hlavu, když si stoupnete. Celkově tak 4/10 a to hlavně za tobogán.
Na ubytku jsme si daly výborné noky se špenátem a tématicky zkoukly S tebou mě baví svět.
A pak už byl čas jen na spánek, aby byly síly na středu - plánovaný pohodový den před velkými výkony. Ale to se ještě uvidí..

Prázdniny!
Teda vlastně dovolená..!
Je za námi další školní rok a já si nemohla přát z letošního roku lepší pocit.
Ačkoli jsem v září nastupovala do nového zaměstnání s velkou nejistotou ohledně… vlastně všeho, musím říct, že i přes červnové vyčerpání jsem cítila obrovský vděk a radost z toho, co jsme za těch 10 měsíců v naší malé třídičce zvládli.
Nejen že mám skvělý pocit z práce samotné, ale samozřejmě také z nových lidí, kteří se objevili v mém životě a z životních posunů, které mi přinesly děti, práce s nimi a celkově pracovní prostředí.
Opět se tedy potvrdilo, že jsem tam, kde mám být a věci se v životě dějou z nějakého důvodu.
A teď už si jen užít volno a vidět zase kousek světa!
Ačkoli první týden se nesl ve znamení odpočinku, čtení a dobrého jídla..

Zanzibar 2026
A tak bylo na čase se rozloučit. Užili jsme si poslední den u bazénu a na pláži. Nakoupili pár upomínkových předmětů. Zašli znovu na masáž a já využila volného dne na pořádnou dávku čtení, při kterém jsem se snažila nachytat poslední dávku vitamínu D, který by po návratu mohl ještě chvíli chybět.
Celé dobrodružství jsme zakončili zanzibarským večerem, což bylo poslední přesvědčení, že je potřeba se jet domů pořádně najíst.
Mohla bych se také rozepsat o tom, jak jsme se termínově trefili a zrovna jsme vychytali uzavření letového prostoru nad Dubají, ale naštěstí nás osud zavál na jih a ne třeba na Srílanku, což byla také jedna z možností. Každopádně jsme bez problémů dorazili domů a snad budeme moct zase brzy vyrazit do nějaké zajímavé země.

A co mi tento výlet dal?
No určitě další dávku lásky k téhle naší malé bezpečné zemi, kde si můžu nabít telefon kdykoli se mi zlíbí, nebo si dát třeba sprchu a dojít si na záchod beze strachu, že nespláchnu. Navíc mi gekoni neběhají po zdech a opice mi neklepou na okna.
A samozřejmě spoustu vděku, že se můžu podívat i jak se žije jinde, což jsem si zamilovala už před lety.
Tak zas někdy!!!

Zanzibar 2026
Dál nás čekala želví nemocnice, která všechny absolutně okouzlila! Želvy jsou v jeskyni, kde je turisti mohou krmit řasami, koupat se a fotit se s nimi, takže atrakce jako blázen, ale bacha! Zelený plavky rozhodně nebrat a Vendy by mohla vyprávět, jak je důležité si hlídat šňůrky! Naštěstí jdou želvy celkem jednoduše přesměrovat, pokud si Vás nějaká vybere za cíl.
Už jsme toho měli celkem dost, ale přesto jsme jeli ještě na jedno místo. Pláž Mtende, která z fotek působí jako absolutní ráj na zemi. No realita byla krapítek odlišná no, ale asi by to nějak šlo zvládnout, kdybychom všichni neměli hlad jako blázen a nepražilo na nás.
Prošli jsme si tedy pláž a vyrazili zpět k autu. S Linem jsme se domluvili, že by bylo fajn sehnat ještě nějaké ovoce a vyjeli jsme zpět k hotelu.
Cestou jsme viděli brutální baobab, který už tam stojí asi věky a nakonec jsme udělali zastávku vedle silnice. Cpali jsme se melounem a ananasem rozestavění mezi odpadky a k našemu překvapení jsme zahlédli popelářský vůz. Okamžitě padla otázka, kam se odpadky vozí. Odpověď? “Tady do lesa.”
Ajo.. vlastně bych zapomněla.. vždyť tohle je přeci Afrika.

Unavení a hladoví jsme se vrátili po x hodinách na hotel a celý zážitek jsme šli spláchnout kávou a drinkem. A pak bylo potřeba pořádně odpočívat, abychom byli fresh na další velké dobrodrůžo!
Kdybych věděla, co mě bude čekat v noci, nejspíš bych oželela pár stránek v knížce a šla spát hned po západu slunce.

Zanzibar 2026
Byla by celkem nuda, pokud by nás nečekala další dobrodružství, tak jsme si na poslední 3 dny nabouchali samé výlety. Naštěstí jsme ve čtvrtek dostali rozum a v průběhu výletu si domluvili prodlouženou verzi, abychom v sobotu mohli ještě relaxovat před nedělním odletem.
Čtvrtek jsme tedy odstartovali už v 6 a jelo se pro Lina. Klučina, pracovním jménem Lino Juma, kterému je 21 let a umí fakt dobře česky.
A odkud?
Z youtube.
Pokecali jsme o kulturních rozdílech a vyprávěl jak to funguje se zdravotnictvím a se vztahy v jejich zemi. Důležitá informace: “Jedna žena = málo peněz. Tři ženy = hodně peněz.” Takže chci jen připomenou, že je na místě být vděčný, že v ČR vcelku ušetříme.
No a na dotaz, jestli jim nevadí odpadky všude, jsme získali odpověď zcela jednoduchou: “Víš, tohle je Afrika.”
Aha… tak dobře teda.
Prvně nás čekalo šnorchlování u ostrova Mnemba, kde jsme zamávali Gatesovi a prohlídli si krásné korály v naprosto průzračné vodě. Mrzela mě absence pouzdra do vody a to jsem ještě ani nevěděla, jak moc budu litovat.
Po moři jsme se dopravovali typickou místní malou lodičkou a naše byla bezkonkurenčně nejpomalejší.
Z ostrova Mnemba jsme se vydali víc na otevřené moře hledat delfíny a cestou jsme si užívali občerstvení v podobě ovoce a kokosu.
Delfíny jsme našli a já přísahám, že byli na dosah ruky. A ačkoli jsem je nemohla vyfotit, stále ještě je mám před očima. Tak blízko jsem s nimi ve vodě ještě nikdy nebyla. Nádhera!
No a teď zpátky na pevninu.
Další zastávka Národní park Jozani. Palmy, eukalyptus, ještěrky, kočkodani, guerézy a veverky. Prý taky hadi, ale naštěstí pro nás zrovna schovaní. V další části parku jsme viděli především ohromné kraby (pěkně děkuji), ale kdo měl štěstí, mohl vidět třeba i motýly, chameleony a jiné druhy menších živočichů.
Ale ani to ještě nebyl konec výletu.

Zanzibar 2026
Užít si jarní prázdniny a fakt si na chvíli jenom lehnout a nic nedělat?
ANO, prosím!
Kromě dopoledne ve škole a vesnici nás pár dní čekala jen pohoda. Takže bazén, moře, občas nějaký drink, jídlo, spánek a čtení knížek.
Když bylo zataženo, byla opalovačka. Když azuro, tak spalovačka.
Vendy si zvládla parádně přismahnout půlku obličeje (ještěže mají všude Aloe) a já mezi tím prozkoumávala mořská zákoutí. Hvězdice, perutýni, perlorodky, mořský had, desítky rybiček a asi tak statisíce ježků. A určitě bych si vzpomněla ještě na další (po)tvory, ale jednoduše bylo na co koukat!
Vyzkoušeli jsme i AquaGym, což byla celkem parodie na představu o animačním programu a domluva na jógu v 6 ráno taky úplně nevyšla. Já byla ready, lektor ne.
Ale masáže byly moc fajn!
Když se zrovna poštěstilo, zvládli jsme dokonce večer zkouknout survivor než vypadl proud a pokud jsme měli fakt kliku, na snídani byly lívance s nutellou!
No prostě luxusní dovolenka!

Zanzibar 2026
Věděli jste, že Masajové na Zanzibaru mají vypálené kruhové jizvy na tvářích? Po dovršení 7 let jim je vypalují žhavým železem. Hustý…
Každopádně často se na Zanzibar dostanou z Tanzánie a někteří jsou dokonce křesťané, což museli teď v době Ramadánu rozhodně vnímat jako výhodu.

Když jsme všichni rozdýchali prvotní šok a probrali vše nutné s delegátkou, domluvili jsme si návštěvu vesnice a školy, kterou nabízel hotel. To byla zase akce. Týpek, který nás tam měl vzít, přišel suverénně, že jdeme pěšky. Hoďku a půl tam a hoďku a půl zpátky. Výborně. Ve 30 stupních na rovníku… děkuji nechci. Skupinově jsme se shodli a jelo se taxíkem.
Škola byla opravdu velmi odlišná od našich, ale děti vypadaly spokojeně. Zpívali nám, smáli se a starší už si s námi mohli i pokecat v angličtině, kterou mají jako povinný jazyk. Už jen to, že mají povinnou školní docházku, mi dělalo radost. Jeden učitel se mě ptal, zda jsou školy v ČR jiné… no neměla jsem dostatečný komentář. A když začal navrhovat spolupráci, rozhodně jsem nebyla proti, ale dokázala jsem si představit ten oboustranný kulturní šok!
Poté jsme vyrazili do vesnice. Viděli jsme místní slaměné domy a nebo například nemocnici. Děti přiběhly, objímaly nás a sebraly nám lahve na vodu. A kdybych měla víc, dám jim to klidně všechno.
A ten bo**el všude…
Rozdíly oproti naší zemi jsou velmi do očí bijící, ale jak jsme byli Xkrát ujištěni… nikomu není zima, nikdo nemá hlad. Jsou takhle šťastní.
No dobře tedy. Závidím, jak jim stačí málo.
Navštívili jsme ještě pár obchůdků s nádhernými suvenýry a obrazy a jako velké finále jsme se dostali k restauraci The Rock. Jelikož byl odliv, mohli jsme se do ní dokonce zajít mrknout.
A pak už byl čas se vrátit a užívat si moře, bazén a knížky!